ZRYCHLÍŠ. POKUD CHCEŠ.

Zrychlit. Trénovat chytře. Zlepšit mobilitu.

To byly moje sportovní výzvy pro rok 2019.

Rozhodl jsem se, že na to půjdu jinak. Žádná podzimní příprava, žádná halová sezóna. Na začátku jsem tomu nevěřil ani já. Vsadil jsem na sílu zvyku.

Vážím si toho, že moje tělo už za ty roky tréninku dělá hodně věcí samo. Nemám problém přibrat, zhubnout, zpomalit i zrychlit.  Znám ho každým rokem víc a víc.

Proto jsem se rozhodl, že budu závodit jen na tratích 100 m a 110 m překážek.

Proč?

Přišla výzva. Motivace. Nová energie do přípravy.

S klukama z AK jsme se na jaře hecli, že uděláme nejrychlejší štafetu 4×100 m v historii a s kamarády z týmu Přátel víceboje zase, že uděláme běh “nás starších” na MČR na krátkých překážkách.

To nešlo odmítnout. Začalo se trénovat.

Příprava začala začátkem března. Nejdelší úsek na dráze byl 200 m. Na naběhávání nebyl čas. Během zimy jsem se snažil hodně zaměřit na mobilitu a uvolnění. Myslím, že to bylo klíčové, pořád jsou tam obří rezervy.

Hodně pomohlo dubnové soustředění v teple. Pak už to byla taková udržovačka. Trénink 3-4x týdně, do toho každý den poctivě strečink ráno i večer. Často jsem jel model trénink-volno-trénink-volno. Nebo 2 tréninky ve dvou dnech a 2 dny volna.

Sprinter musí být nastavením zvíře. Prostě “hovado”. Maximální koncentrace a výbušnost. Tohle byla pro mě výzva. Buď si můžete dát 3 kávy před startem nebo zkusit nějaké ježidlo. Velkou roli hraje odpočinek. V podstatě se točí trénink v posilovně, na dráze maximální rychlost nebo rychlostní vytrvalost, frekvence a úseky na vyběhání. Každý kdo šel někdy do rychlosti ví, jak se tělo extrémně rychle zkracuje. Proto je důležité po tréninku rychlosti hodně chladit. Tam mi pomohlo určitě zimní otužování a vybudování si tohoto návyku.

První závod v květnu nic moc. 11,8. Docela foukalo. Nebylo se čemu divit, ale věřil jsem.

Postupně to šlo každým závodem dolů a dolů a z 18 stovek v sezóně se to dostalo hned 3x pod 11,3. Nejlepší výkon 11,22. Což je zároveň osobák.

Možná mohlo být lépe, kdybych se na začátku sezóny nezranil. Natažené lýtko mě na pár týdnů vyřadilo ze hry. Tak to prostě je, když jste na hraně svých možností a tělo tento stav nezná. Jste náchylnější na nemoci a zranění. Občas si říkám, jaké by to bylo, nemít zraněni..

” Je středa 15.5. Sezóna v první polovině. Jdeš si na hriště vyzkoušet co jsi natrénoval. Šedesátka z místa 6,79 na ruku. To jsem tady ještě neměl. V sobotu na lize vyhraješ rozběh a pak jdeš nejrychlejším časem ze 4 dráhy do finále. Výstřel, trefíš to, druhý krok, píchnutí v lýtku. Pár kroků běžíš jak postřelená srnka a čekáš co ti řekne hlava. Vracíš se kulhavou chůzí k blokům. Jsi bez osobáku, bez bodů pro tým. Zraněný s razítkem DNF se jdeš naložit do potoka. “

Tohle byla hrana. Tady jsem se cítil nejrychleji. V rozběhu porazil borce, co pár týdnů na to běžel po 11. Pro laika, tohle je hranice, kde už si můžete říkat sprinter. Zpětně hodnotím, že za natažené lýtko možná mohla absence podzimní přípravy a málo tréninků v tretrách.

Obecně je na stovce strašně důležitý hodně závodit. Počasí hraje velkou roli a vítr může razantně ovlivnit výkon.

Rychlost se projevila i na krátkých překážkách, kdy jsem z 11 startů dal hned 6x lépe než můj osobák z předchozí sezóny. Nakonec se povedlo na mě skvělých 15,45.

Štafeta dopadla také nad očekávání. Časem 42,77 jsme vytvořili oddílový rekord. Pro představu je to letmých 100 m za 10,69 s průměrnou rychlostí necelých 34 km/h.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem lidem na této cestě, sám bych tyto výkony určitě nedal. V příštím článku se pokusím zaměřit na proces a zkušenosti. Očekávejte minimálně 8 zkušeností aneb JAK ZRYCHLIT BĚH PO 30tce.